Eternity - Část druhá

Zatímco jsem takto rozjímal nad pohonem mého přístroje, ani jsem si nevšimnul, že naskočila třetí čárečka. Tentokrát jsem se neovládnul a hlasitě jsem si zavýskal. Vzápětí jsem si uvědomil tu chybu. V nočním lese by se mi toto zavýskání mohlo stát osudovým. Náhle jsem pocítil nutkavou touhu schovat se v posteli pod peřinu. Problém byl, že tu žádná peřina ani postel nebyly. Byl jsem tu jen já, má hřejivá, praskající louče a můj přístroj se třemi uspokojivými čárečkami. Neváhal jsem tedy a vydal jsem se opět kupředu, s vidinou toho, že mne přístroj zavede ke svému zdroji, což by mohla být nějaká polorozpadlá budova předků, která by mi mohla po zbytek noci poskytnout útočiště.

Jak jsem doufal, brzy jsem natrefil na jakousi kovovou konstrukci, která snad kdysi mohla být budovou, ale nyní zde však jen zbyly pouhé základní rámy a pilíře. Vše ostatní pozřel čas. I přesto se ona konstrukce zdála být velmi odolná proti zubu času. Táhla se do výšky několika metrů, dokonce přečnívala i okolní stromy a na jejím vrcholu byla koule dost velká na to, aby se dala nazvat plnohodnotnou místností. Nelenil jsem a rozhodnul jsem se, že se podívám na vrchol. Ocelové rámy byly dostatečně blízko u sebe, abych po nich mohl vyšplhat jako po žebříku a zdály se velmi solidní. Vytáhnul jsem tedy z vaku vlastnoručně vyrobenou plechovou přilbu s držákem, kterou jsem si připravil již před časem, kdy mne prozíravě napadlo, že budu někde v terénu potřebovat obě ruce a přitom ještě navíc držet louži. Na čelní straně mojí helmice byl plechový držák, do kterého jsem teď připnul svou pochodeň. Plech byl celkově velmi poddajný a postrádal křehkost některých jiných kovů. Proto jsem mohl do svého držáku upevnit pochodně rozličných velikostí a vždy jsem je ještě navíc dokázal řádně upevnit i tím, že jsem čelisti držáku pozohýbal zpět k sobě. Helmu jsem si připnul k hlavě koženým řemínkem a nyní mi již nic nebránilo v bezpečném výstupu na onu ocelovou věž.

Se světlem bezpečně nad čelem jsem začal stoupat vzhůru. Uvažoval jsem, zda budu se svým světlem dostatečně daleko od korun stromů, když se dostanu do patřičné výše a mé výpočty mi udělaly radost. Zdálo se, že věž si kolem sebe udělala právě tolik potřebného místa, abych po ní mohl vyšplhat bez újmy zdejšímu rostlinstvu. Brzy se mi podařilo překonat výšku šesti metrů a dostával jsem se již nad úroveň stromů, když v tom mne ovanul první mrazivý větřík. Začínalo tu pořádně foukat. Na to jsem nepomyslel. Snad nebude vítr dostatečně silný na to, aby mi zhasnul pochodeň. Nevěděl jsem, zda si nyní mám pospíšit, abych byl co nejrychleji nahoře a mohl tak pochodeň uhasit, anebo zda mám postupovat pomalu, abych nedělal trhavé pohyby. Může vůbec vítr sfouknout oheň pochodně? Určitě jsem se měl na tuto výpravu lépe připravit potřebnými znalostmi, ale na tom nyní stejně moc nezáleželo. Přeci jsem sám nyní lovil jiný druh znalostí. Byl jsem na stopě jednomu z tajemství předků. Během finálních metrů výstupu jsem se již ničím nenechal rozptýlit a nakonec jsem i se stále hořící pochodní stanul v kruhovité místnosti plné jakýchsi přístrojů. Přímo uprostřed stála na podstavci jakási koule, ze které vycházelo slabé vrčení. Slabounce zeleně poblikávala, jako by o sobě dávala vědět, že to i po těch všech letech stále odmítá zabalit. Vítězoslavně jsem vytáhnul svůj přístroj a spatřil jsem na něm pět plných čáreček. Na displeji zářila zlatožlutá slova:

eternity_hotspot_portal_marianske_lazne

Právě jste byl úspěšně připojen k solární vysokorychlostní bezdrátové síti Eternity

V tu chvíli už jsem se vykašlal na celou bezpečnost, vyklonil jsem se z jednoho z již dávno vysklených oken kruhovité místnosti a z plných plic zakřičel na celý les. Řval jsem dobré dvě minuty, než mi vyschlo v hrdle a i pak jsem se ještě dobrých deset minut v tichosti pochechtával na podlaze. Podařilo se mi to! Dokázal jsem najít zdroj onoho záhadného vysílání, ke kterému se chtěl můj přístroj připojit. Sundal jsem si pochodeň z čela a uhasil jsem ji pomocí speciálního kovového dusícího kelímku. Pak jsem si sednul přímo vedle zdrojové koule uprostřed místnosti a začal zkoumat svůj přístroj. Otevřely se mi možnosti, o kterých se mi ani nesnilo a já věděl, že tato noc bude ještě dlouhá. Ráno se vypravím prohledat okolí signální věže. Třeba se mi podaří najít i léky pro Pavla…