Eternity - Část první

Prodíral jsem se lesním kapradím a snažil jsem se zachytit alespoň nějaký signál. Před sebou jsem měl digitální přístroj, který se zachoval až do dnešních dní a já se zoufale snažil zachytit alespoň jednu čárečku signálu. Pavel mi vykládal, že když se tu byl podívat minule, podařilo se mu zachytit čárečky dokonce dvě, ale plně spustit digitální přístroj se mu už nepodařilo. Byl jsem plný vzrušení. Konečně jsem byl na stopě něčemu většímu než jen pár nefunkčním čidlům z nějakého většího přístroje. Hlad po technologiích předků mě hnal kupředu a já si ani nevšimnul, že už se pomalu začalo stmívat.

To nebylo dobré. Během temných nocí se tu v lese děly podivné věci. Slýchával jsem strašlivé příběhy o tom, jak tu kohosi rozsápaly podivné šelmy se světélkující srstí. Ohlédnul jsem se přes rameno, jako bych byl skutečně na vážkách a uvažoval o návratu do tábora… To tu ale nechám veškerý svůj výzkum? Opravdu jsem nevěděl, co dělat nyní. Od malička mi všichni tvrdili, že les se za noci stává nebezpečným. Proto se mu všichni vyhýbali a kromě onoho případu se světélkujícími šelmami jsem již nikdy nic horšího neslyšel. Jako na zavolanou mi v tu chvíli na mém přístroji naskočila čárečka.

V duchu jsem se zaradoval, neboť onen přístroj rozhodnul za mě. Zamířil jsem tedy dál do pralesa, ale pro jistotu jsem nyní postupoval daleko obezřetněji. Jednou rukou jsem neustále svíral jílec svého meče a každou chvíli jsem přes své brýle mžoural do lesa. Naštěstí se ještě daly rozpoznat okolní obrysy nedalekých křovin a stromových kmenů. Nebylo to zatím tak hrozné, ale já věděl, že bude hůř. Během následující půlhodiny se setmělo úplně. Najednou jsem tu stál sám a kolem mne se vytvořil šedočerný svět plný tajemství a skryté hrůzy. Začal se mnou cloumat strach. Takto hluboko do lesa se z naší vesnice v tuto hodinu snad ještě nikdo nikdy neodvážil. Ale já to všechno musel podstoupit. Onen signál vycházel z místa, které bylo vzdáleno víc jak půl dne cesty od mé rodné vísky. Tak nějak jsem počítal s tím, že pokud chci dojít oné záhadě na kloub, budu zde muset přenocovat. Plánoval jsem najít místo plné signálu ještě před setměním, ale zdejší les mi značně zkomplikoval postup. Proto jsem se nyní brodil v houštinách, do kterých už možná desítky let nikdo neproniknul a byl jsem sám, ve tmě a patrně i ztracený. Takhle daleko se určitě ani Pavel nikdy nedostal. Jenže ten postupoval odlišně. Na pokraji lesa si vždy zřídil tábor a odtud jsem s ním vyrážel do hlubin tohoto hvozdu. Moc štěstí jsme ale nikdy nepořídili. Byl by tu dnes se mnou, ale bohužel, stalo se, co se stalo. Pavel stonal a tak jsem do lesa vyrazil na vlastní pěst. Doufal jsem, že mne magický přístroj našich předků zavede přímo k místu, kde bych mohl najít nějaké zázračné léky, které by Pavlovi pomohly.

Vytáhnul jsem si z vaku dřevěnou louči omotanou kusem hadru a skleněnou nádobku se speciálním mazivem, které pro nás dělal pantáta Konrád. Pak jsem z vaku vytáhnul poslední věc, něco, na co jsem byl hrdý. Říkal jsem tomu třaskadlo. V mládí jsem si všimnul, že když třesknete se dvěma křemeny o sebe, může vzniknout jiskra. Zostřil jsem proto dva křemínky a ty jsem připevnil k jednoduchému mechanismu podobnému nůžkám. Tak jsem docílil toho, že téměř vždy vznikne jiskra. Namočil jsem louči do maziva a pak jsem jednou třísknul u hadříku svým nástrojem. Nic… asi zde bylo větší vlhko než u nás ve vesnici. Napodruhé se mi to již povedlo a hadřík s mazivem se brzy rozhořely.

Takto vyzbrojen jsem zamířil dál, hlouběji do lesa. Netrvalo to dlouho a můj digitální přístroj dostal druhou čárečku. Mé srdce zaplesalo. Už musím být blízko! Přidal jsem do kroku a málem jsem zapálil okolní les, když jsem se jednou nemotorně ohnal svou loučí po nějaké zbloudilé můře. Z vlastní zkušenosti jsem věděl, že si budu muset pospíšit. Můj přístroj dokázal fungovat pouze přes den a nad ránem se po čase sám vypnul, pokud byl neustále spuštěný. Co jsem dokázal vyčíst z nastavení, byl ten přístroj poháněn jakousi solární energií a poté se přepínal do fáze baterie. Mě to spíše přišlo, jako by byl poháněn sluncem a měsíce, ale přitom měsíc mu nedodával moc šťávy a tak nad ránem odpadnul. Třeba mělo slunce a měsíc nějakou spojitost s onou solární energií, ale nechci ničemu předbíhat. Na solární energii tu expert nejsem....

Pokračování příště